Letmý záchvěv naděje pro Bidena a US

Ještě před půl rokem to vypadalo, že republikánská cunami v dnešních volbách smete většinu demokratů v Kongresu. Od té doby se ale mnohé změnilo a situace není tak jasná. Pojďme se podívat na faktory ovlivňující rozhodování voličů

Ekonomická situace

Nejsilnějším důvodem, proč demokraté zřejmě dostanou na frak, je samozřejmě ekonomická situace. Sice se dá argumentovat tím, že není zas tak špatná, ale mnohem víc než čísla nebo názory expertů rozhoduje každodenní realita. Inflace je na 40letém maximu, spousta lidí šetří kde může, aby měli na základní výdaje jako benzín či energie, trh s bydlením klesá a hypotéky prudce zdražují kvůli zvyšování úrokových sazeb centrální bankou. A řečmi o nejnižší nezaměstnanosti v historii US se voliči nenasytí.

Biden má ke své smůle omezené možnosti jak něco změnit. Dokud Čína neopustí jejich politiku nulového covidu a nepřestane s plošnými uzávěrami, tak se stav zásobovacích řetězců nijak výrazně nezlepší. K inflaci přispívají i korporace, které se chtějí zahojit po pandemických letech a tlačí ceny nahoru (viz jejich zisky, které jsou nejvyšší za posledních 70 let). Cenu paliv může prezident ovlivnit maximálně tak uvolněním části strategických ropných zásob, popř. tlakem na Saudskou Arábii a OPEC, aby zvýšili těžbu. To první dělá, o to druhé se pokusil, ale MBS si očividně více než amerických zbraní cení svého přátelství s Putinem.

Tak či onak, voliči očekávají, že prezident vše vyřeší. Podílí se na tom i republikánská rétorika, z které byste získali dojem, že inflace se ovládá otočným knoflíkem z Oválné pracovny. A i když Biden sám na hlasovacích lístcích není, tak jeho velmi nízká popularita stahuje demokratické kandidáty ke dnu. Republikáni se ani nemusí moc snažit. Stačí si dát na bilboardy "Jste spokojeni s tím, jak se věci vyvíjejí? Baví vás platit dvakrát tolik za potraviny?"

Zablokovaný Kongres

Další problém pro demokraty je, že ve volbách 2020 nijak zvlášť nevyhráli. Získali sice úřad prezidenta a tři senátory, ale ve sněmovně o 14 mandátů přišli. Mají tam většinu slabých osmi hlasů a v horní komoře drží dokonce jen 48 křesel ze 100. Musí se tak spoléhat na podporu dvou nezávislých senátorů, Kinga a Sanderse. Ti jsou sice v jejich senátorském klubu, ale ne vždy s nimi hlasují. V případě plichty pak může viceprezidentka Harrisová převážit hlasování na stranu demokratů.

Má to však dost velký háček. Součástí schvalovacího procesu zákonů v senátu je debata, v které každý senátor může hovořit tak dlouho jak chce. Jejím natahováním v různých čteních zákona se tak dá dosáhnout toho, že se senát nikdy k hlasování nedostane. Této taktice se říká filibuster. Ukončit debatu jde podle senátního pravidla 22, ale pro se musí vyslovit alespoň tři pětiny senátorů. Faktická většina potřebná pro schválení zákona je tak 60 hlasů, které demokrati nemají. Tuhle dost zásadní informaci jsem mimochodem nikde v českých médiích nezahlédl (ani např. v obsáhé analýze na sz)

Bidenovi tak zůstává jediná možnost jak něco protlačit skrz Kongres: pravidla pro harmonizaci rozpočtu (budget reconciliation rules). Legislativa přijímaná podle nich má speciální status a podobně jako u rozpočtu samotného na ni nelze použít filibuster a pro schválení tak stačí prostá vetšina. Musí být ale dodrženo několik dalších podmínek podle tzv. Byrdova pravidla. V návrhu zákona mohou být např. pouze opatření, která upravují příjmy a výdaje rozpočtu, nezasahují do programů sociálního zabezpečení, je omezen i charakter pozměňovacích návrhů, které lze přijmout atp. Senátoři mohou také proti jednotlivým opatřením vznést námitku. Jejich potenciální vyřazení pak posuzuje senátní parlamentář. Do jeho kompetencí spadá i rozhodnutí o tom, kolik zákonů v tomto režimu může Kongres schválit. Teoretické maximum jsou 3 zákony za rok, ale např. loni byly povoleny pouze dva — jeden upravující rozpočet pro fiskální rok 2021 a druhý pro 2022.

To je důvod, proč demokraté přicházejí se zákony, které mají tisíce stran a zahrnují nesouvisející změny napříč odvětvími od energetiky až po zdravotnictví. Pokud máte podobně velké ambice jako oni, tak vás přijetí dvou normálních zákonů za rok nijak nevytrhne. Nejlepší strategií je dát všechny vejce do jednoho košíku. Nese to spolu ale dvě velké nevýhody.

Za prvé, demokraté nemají ani jeden hlas navíc a kdokoliv ze senátorů může administrativu tlačit ke zdi a diktovat si, za jakých podmínek bude pro návrhy hlasovat. To, že se bavíme o řádově stovkách opatření v každém zákoně, zvyšuje pravděpodobnost, že se někomu nebude něco líbit. Z politického hlediska je to navíc parádní příležitost jak se dostat do světel reflektorů a připomenout se svým ovečkám. Nejvíc se v tomto směru angažovali senátoři Kyrsten Sinema a Joe Manchin, kteří na několik dlouhých měsíců zablokovali veškerou Bidenovu agendu.

Obzvlášť tvrdým oříškem se ukázal být Manchin, protože Demokraté na něj nemají žádné páky. Svými názory je mnohem blíž Mittu Romneymu než Bidenovi natož např. Sandersovi a neplatí na něj ani výhružky o stranické podpoře protikandidáta v primárkách. Představa, že by Západní Virginie zvolila někoho nalevo od něj, je totiž naprosto nereálná. A tak zatímco si Manchin užíval plnými doušky svoji důležitost a s tím spojenou mediální pozornost, tak Bidenovi vyjednavači museli postupně přistoupit na všechny jeho požadavky. Vtipné je, že ani to mu nestačilo. Po měsících tvrdých diskusí se jim vysmál když v přímém vstupu na Fox News (!) oznámil, že pro razantně osekaný balíček "Build Back Better" ruku stejně nezvedne. V té chvíli to vypadalo, že Bidenovo funkční období skončilo. Jedinou naději skýtala změna pravidel o filibusteru, ale pro ní by museli hlasovat i oba potížisti. A bylo jasné, že kapři si rybník nevypustí.

A za druhé, takhle velké zákony je těžké efektivně prodat veřejnosti. Normálně byste do médií pouštěli pozitivní zprávy o jednotlivých zákonech rozprostřené v čase podle toho, jak je postupně schvalujete. Ale tady musíte během krátkého času vysvětlit celý ohromný balík. Začít dřív moc dobře nejde, protože do poslední chvíle nevíte, jak se Manchin vyspí a co budete muset ještě vyhodit. A zpravodajský cyklus je neúprosný. Po pár týdnech se posune dál a nikoho už nezajímá, cože jste to přesně prosadili. Na co se tedy zaměříte? Např. v zákoně o infrastruktuře má jen samotný obsah 14 stránek a text čítá přes 550 sekcí.

Politická neschopnost demokratů

Komunikace navíc rozhodně není silnou stránkou demokratů. Nepomohly jim ani sdělovací prostředky, které během jednání s Manchinem pravidelně reportovaly o tom, co naposled z návrhu zákona Bidenův tým vyhodil a co se rebelujícímu senátorovi ještě nelíbí, kompletně ignorujíc druhou stranu politického spektra, která byla úplně proti všemu. Titulky typu "Demokraté opouští plán na zavedení placené mateřské dovolené" jste si mohli přečíst i v takových liberálních žumpách jako New York Times. Nelze se tak divit, že u spousty voličů převládla frustrace. Několik měsíců poslouchali knížecí rady Manchina o tom, jak se obejít bez věcí naprosto běžných ve zbytku světa, protože si to nejbohatší země světa nemůže dovolit a nakonec neprošlo Kongresem vůbec nic.

Tím nechci demokraty nijak bránit, mají tunu másla na hlavě. Podle zákulisních informací věděli už v ranných fázích vyjednávání s Manchinem maximální výši balíku, kterou byl ochoten odsouhlasit. Přesto neupravili svoji komunikaci k veřejnosti, zřejmě v naivní víře, že se jim ho podaří přesvědčit.

Jejich politická, řekněme, nešikovnost se dá ilustrovat i na dalších příkladech. Jako když nedávno přijatý (nejen) ekonomický balíček nazvou "Zákon pro snížení inflace". Hádejte, co si normální volič pomyslí, když to zaregistruje v médiích a potom zjistí, že ceny v obchodu nebo na pumpě jsou pořád stejné. To, že ty změny začnou mít (možná) nějaký efekt po pár týdnech či měsících, Bidenovi ve volbách už moc nepomůže. Tohle je mimochodem důvod, proč voliči v ekonomických otázkách více věří republikánům i když data ukazují, že taková důvěra není ničím opodstatněná.

Nebo další případ, kdy ministr dopravy Pete Buttigieg na tiskovce ohledně infrastruktury vytáhne dějepisnou lekci o tom, jak byla výstavba některých dálnic a mostů příkladem systémového rasismu. Má sice nejspíš pravdu (moje znalosti o Robertu Mosesovi nestačí na objektivní zhodnocení), ale o pozitivním dopadu navrhovaných zákonů nestačil říct ani slovo a spousta lidí ho v okamžiku, kdy vyslovil "rasismus", přestala poslouchat. Přitom to není žádná raketová věda. Stačilo říct, že si je vědom chyb, které se staly v minulosti, ale že se dívají dopředu a pokračovat seznamem věcí, které vyřeší a jak to lidem pomůže.

Jedno faux pas proběhlo i českými médii. Demokraté finančně podpořili několik politiků v republikánských primárkách. Cíl byl jasný: dostat jako soupeře člověka s extrémními názory, kterého bude snažší porazit. A že bylo z čeho vybírat! Rizikem podobného postupu je, že jednak ty peníze mohou chybět vaší kampani a hlavně, pokud vsadíte na špatného koně, tak dosáhnete pravého opaku. Proti vám bude stát někdo, koho jste právě označili za umírněného kandidáta. Při pohledu na výsledky a více než 20% odstupy je přitom jasné, že demokratická podpora vůbec nic neřešila. Akorát dali munici lidem, kteří politiku moc nesledují: "Demokrati jsou pokrytci! Tvrdí, že tihle lidi jsou nebezpeční a přitom je sami podporují!"

Historický precedens

V neposlední řadě jde proti Bidenovi i historický precedens. Od roku 1934 ztratila strana úřadujícího prezidenta mandáty ve Sněmovně Reprezentantů ve všech volbách uprostřed volebního období (tzv. midterms) kromě dvou výjimek. Tou první byl v roce 2002 mladší Bush jedoucí stále ještě na vlně popularity po 11. září, a druhou rok 1998, kdy bylo hospodářství země pod Billem Clintonem v monstrózní kondici a spousta lidí (71 % v lednu 99) uváděla, že jde o nejlepší ekonomickou situaci, co kdy zažili. Biden na svojí straně nemá ani jedno.

Další předzvěstí stahujících se mračen jsou i loňské volby guvernérů ve Virginii a New Jersey. Oba státy se během posledních volebních cyklů posouvaly více k demokratům. Ve Virginii ale překvapivě uspěl republikán Youngkin a v New Jersey guvernér Murphy obhájil svoji pozici mnohem menším rozdílem než se čekalo. Podobné trable měli demokraté naposled v roce 2009, kdy prohráli oboje volby. O rok později na to navázali v midterms ztrátou 63 mandátů.

Bidenovy úspěchy

Proč se tedy situace změnila a na krátkou chvíli to dokonce vypadalo, že demokraté by mohli většinu ve sněmovně udržet? Vždyť když se člověk podívá na nejdůležitější ukazatele — popularitu prezidenta, spokojenost s tím, kam země směřuje, a cenu benzínu — tak je to na úrovni té nejdivočejší sci-fi. 

Prvním faktorem bylo prolomení patu s Manchinem, které demokratům umožnilo prosadit několik klíčových zákonů. Pro některé z nich dokonce zvedlo ruku i pár republikánů. Bidenovy výsledky jsou o to impozantnější, když vezmeme v potaz už zmíněnou rovnováhu sil v Kongresu. Tak trochu se nabízí paralely mezi dvojicí Obama/Biden a Kenedy/Johnson. Mladého prezidenta, který byl vnímán jako symbol naděje, ale v Kongresu se svými progresivními reformami narazil, vystřídal jeho viceprezident, starší a zkušenější politik, kterému se podařilo agendu svého předchůdce přetavit v konkrétní zákony. Pro ilustraci stručný výčet Bidenových vítězství:

• zákon o infrastruktuře — zajišťuje masivní investice do jejich chátrající infrastruktury. Za posledních 40 let o něčem podobném mluvil snad každý prezident, ale až Biden nezůstal jen u slov
• zákon pro snížení inflace — osekaný balík "Build Back Better" obsahující množství průlomových opatření přes minimální sazbu daně pro velké firmy, reformu cenotvorby léků na předpis, snížení doplatků za zdravotní péči, zvýšení odpočtu daní pro domácnosti (kompenzující vysoké ceny energií), investice do obnovitelných zdrojů a jejich technologií...
• zákon o čipech a vědě — investice do návrhu, výzkumu a výroby čipů, financování regionálních technologických center a investice do STEM vzdělávání. Cílem je snížení závislosti na dodávkách a technologii z Číny a Taiwanu
• zákon o rozšíření zdravotní péče a benefitů pro veterány (primárně pro ty, jenž trpí následky po vystavení různým toxickým látkám)
• první zákon o bezpečnosti zbraní během posledních 30 let
• amnestie pro lidi odsouzené za držení marihuany
• odpuštění části dluhů u studentských půjček
• schválení první černošky v historii země do Nejvyššího soudu
• zabití vůdce al-Káidy Zavrahrího — odpověď kritikům na námitky, že US nemohou v Afghánistánu podnikat smysluplné operace bez vojenské přítomnosti
• semknutí členů NATO a jejich podpora Ukrajině

Chyby republikánů

Jen samotné změny ohledně léků ve zdravotním systému Medicare (jako např. zavedení ročního stropu doplatků) zásadně pomohou desítkám milionů lidí. V přímém kontrastu se jevilo chování GOP (Grand Old Party, termín označující republikánskou stranu), kdy naprostá většina strany hlasovala proti podobně užitečným věcem. Například pro zavedení stropu na cenu inzulínu hlasovalo jen 12 republikánů. Stejnou podporu u nich získal zákon pomáhající zmírnit jimi silně medializovanou krizi s nedostatkem kojenecké výživy. Pro opatření proti nepřiměřeným maržím u ropy a pohonných hmot z nich nezvedl ruku nikdo. Vrcholem pak bylo zablokování zákona poskytující zdravotní péči veteránům, s kterým v předchozím čtení neměli žádný problém.

Jejich strategií očividně je hlasovat proti všemu bez ohledu jestli to pomůže lidem. Nejdůležitější je, aby si Biden nemohl připsat žádné vítězství. Podobně se sice chovají už od dob Newta Gingriche, ale přišlo mi, že tentokrát to více rezonovalo veřejností. Možná proto, že po 2020 definitivně spadla jejich maska a už se ani nesnaží svoje skutečné záměry zastírat? Ale je možné, že se pletu.

Republikánské plány (jak zachránit Ameriku!) představené floridským senátorem Rickem Scottem byly další nahrávkou na smeč pro demokraty. V okamžiku, kdy spousta lidí ani nemá na jídlo, chce GOP poškrtat sociální výdaje, zdravotní péči pro seniory nebo zvýšit daně 100 milionům lidí nízkopříjmových skupin. Tohle byl takový dárek pro Bidena, že Scott po pár týdnech zmínku o daních potichu na svém webu přeformuloval a strana oficiálně ústy Kevina McCarthyho představila nový plán, pro jistotu bez specifik a plný prázdných floskulí.

Roe v. Wade

Zásadní zvrat všech volebních prognóz ovšem způsobil Nejvyšší soud svým červnovým verdiktem o zrušení federálního práva na potraty. Nechci tady tohle naprosto bezprecedentní rozhodnutí dále rozebírat, to je na samostatný článek. Důležité je, že v kontextu kampaně pomohlo demokratům obrátit celý scénář naruby. Z hlediska jejich povahy bývají tyhle volby referendem o úřadující administrativě. Nejvyšší soud a rétorika GOP ale Bidenovi umožnila z nich udělat rozhodnutí mezi ním a (nepopulární) vizí opozice.

Republikáni si navíc sami naběhli na vidle tím, že dál tlačí na pilu a už ani neskrývají, jak si brousí zuby na zákaz potratů. Senátor za Severní Karolínu Lindsay Graham to dokonce řekl naplno: "Pokud nás zvolíte, tak zakážeme potraty." Očividně si nikdo z nich nevšiml, jak moc je takový krok nepopulární i mezi jejich voliči a navíc motivuje spoustu lidí, kteří jinak volby ignorují. Potvrdilo se to hned v následujících týdnech. Demokraté zaznamenali překvapivé úspěchy v několika doplňujících volbách a dokonce ani v konzervativním Kansasu zákazu potratů v referendu neprošel. Výrazná prohra a nezvykle vysoká účast vyděsily GOP do té míry, že Mitch McConnell dokonce začal krotit očekávání o zisku dolní sněmovny.

Jak to tedy dopadne?

To ale neznamená, že by demokraté už mohli začít otvírat šampaňské. Ba právě naopak, v posledních týdnech to vypadá, že jim dochází dech. Snížení těžby ropy OPECem zastavilo pokles cen pohonných hmot, od rozhodnutí Nejvyššího soudu už uplynulo několik měsíců a republikáni dělají všechno proto, aby nemuseli o potratech mluvit a snaží se stočit pozornost veřejnosti na kriminalitu. Ani předtím přitom nebylo jasné, že to demokraté mají v kapse. Vliv jistě budou mít i nové volební zákony, které republikáni přijali v jednotlivých státech na základě lží o ukradených volbách. Společně s překreslením volebních okrsků, které v nejdůležitějších státech probíhalo pod jejich taktovkou, by to mohla být ta rozhodující výhoda.

Pokud bych měl tipovat, tak se vsadím, že to demokraté projedou na celé čáře. Obzvlášť po tom, co GOP nasadila písničku jak "Defund the police" způsobuje nárůst trestných činů. Je to celé hloupost. Kriminalita se zvedla i tam, kde policie dostala přidáno a navíc o žádném osekání policejních rozpočtů nemůže být ani řeč. Na pár místech jim sice byla část peněz sebrána, ale primárně proto, že se i část jejich zodpovědnosti přesouvá jinam, a většině sborů byl rozpočet mírně navýšen. Biden a spousta demokratů totiž výzvy ke snížení financování policii nikdy nepodporovali.

Problém je v tom, že na tom pramálo záleží. Protože zatímco demokraté mají unikátní talent na to jak ztratit i vyhrané volby, tak republikáni se svojí mediální mašinerií dokáží do celonárodní konverzace dostat naprosté blbiny nafouklé do neuvěřitelných rozměrů. Stačí se podívat na paniku ohledně CRT a LGBT vedoucí k zakazování knížek. A v okamžiku, kdy jejich útoky mají reálný základ (kriminalita se skutečně zvýšila), tak vůbec nevěřím, že jim demokraté budou schopni efektivně čelit.