Stupidní kritika kritiků Izraele

Krátká reakce na blog Stupidní kritika bombardování Gazy od Karla Wágnera a situaci na Blízkém východě.

Článek pana Wágnera rozebírá některá zvěrstva, která Hamás spáchal, pozastavuje se nad tím, že někdo uvěřil tvrzení palestinských teroristů o tom, že se nezaměřují na civilisty, bere si na paškál OSN, Lékaře bez hranic a Červený kříž protože džihádistům posloužili jako užiteční idioti, a všem kritikům Izraele připomíná, že obě strany jsou ve válce. I po spojeneckém bombardování Drážďan zůstaly desítky tisíc mrtvých civilistů, tak kde je problém? Nebo to snad chceme přepisovat historii?

Z celého textu bych vypíchl tři věci, na které mám potřebu zareagovat. Za prvé, snahu čtenářům vsugerovat, že Hamás "zavětřil příležitost" a vydal svoje prohlášení poté, co mu mezinárodní organizace hloupě nahrály hlasitým upozorňováním na izraelské porušování mezinárodního humanitárního práva. Není to pravda, žvásty al-Risheqa byly zveřejněny už ve středu 11. října, zatímco výroky ostatních pochází z 12. (Nicolaiová), 13. (Červený kříž) a 14. (Mansúr a Guterres) října. Prohlášení bylo ve skutečnosti reakcí na (zřejmě) nepravdivé obvinění o stínání hlav dětem, které zveřejnila izraelská strana a po sociálních sítích se rozšířilo jako požár. Mimochodem, stejně jako autorovi mě konkrétní způsob, jakým Hamás děti zabil, nepřijde zas tak podstatný. Na rozdíl od něj ale nemám problém explicitně napsat, že Izrael svoje tvrzení později stáhnul s tím, že jej nemohou potvrdit.

Za druhé, diametrální rozdíl v přístupu k oběma stranám. Zatímco o utrpení Izraelců se autor rozepisuje do té míry, že víme, že nalezení těl dětí vojákům vehnalo slzy do očí, tak o situaci v Gaze nenapsal ani slovo. Možná ještě lepší ilustraci tohoto kontrastu podal minulý týden Scott Galloway. Při popisování ohavného násilí proti Izraelcům začal být rozrušený, párkrát mu přeskočil hlas a nakonec ho přemohly emoce. Bohužel hned vzápětí tenhle silný moment podkopal bezcitným konstatováním, že v Gaze (v důsledku operací izraelské armády) teď "dojde k humanitární katastrofě". Palestinci si prostě naši empatii nezaslouží. Naprostou netečnost vůči nim předvádí i představitelé Izraele. Generál izraelské armády (IDF) Ghassan Alian prohlásil, že v Gaze nebude elektřina ani voda, pouze destrukce a další generál (ve výslužbě), Giora Eiland, říká, že musí Gazu proměnit v místo, kde se nedá žít. A zdá se, že to nejsou jen plané řeči.

Problém je v tom, že Izrael nebombarduje jen Hamás, ale všechny Palestince. A zatímco al-Qassamovy brigády (militantní křídlo hnutí) čítají řádově desítky tisíc bojovníků, tak v celé Gaze žijí víc jak 2 miliony lidí. Tři čtvrtiny z nich v posledních volbách pro Hamás ani nehlasovaly, protože nedosáhly na věkovou hranici volebního práva nebo dokonce nebyly na světě. IDF tvrdí, že se zaměřují pouze na teroristické cíle. Jejich schopnost je rozpoznat je ale něco, co jim historicky činí dost obtíže (pokud se o to tedy vůbec snaží). Věřit tomu, že mají přesné informace po tom, co nedokázali zachytit měsíce připravovaný útok a jsou hnáni touhou po pomstě, jde dost stěží. Navíc je zrazuje jejich rétorika. Ministr průmyslu Nir Barkat: "Rukojmí a civilní oběti budou na druhém místě za zničením Hamásu". Mluvčí IDF Daniel Hagari: "Důraz [při bombardování] je kladen na škody, ne přesnost." Izrael také skutečně zastavil dodávky jídla, pitné vody, elektřiny a pohonných hmot a odmítl do Gazy vpustit kamiony s humanitární pomocí. Přes 40 % obyvatel jsou přitom děti mladší 15 let.

A poslední věcí, co mne v blogu zaujala, je způsob, jakým se autor s kritiku Izraele vypořádává. Kromě pár nálepek ("stupidní kritika", "pobouření kritici", "svérázný pohled na bombardování") se vlastně nic nedozvíme. Jako by se obával, že diskusí ji dodá na legitimitě. I tohle je léty prověřená taktika. Izraelské ministerstvo zahraničí tak např. označilo za "skandální" výrok chorvatského prezidenta o tom, že právo na obranu nezahrnuje právo na pomstu a zabíjení civilistů. A mluvčí Bílého Domu Karine Jean-Pierre na dotaz ohledně členů amerického Kongresu volajících po klidu zbraní odpověděla: "Viděla jsem o víkendu některá z těchto prohlášení. [...] Považujeme je za nesprávná. Považujeme je za odporná. Považujeme je za hanebná." Americké ministerstvo zahraničí dokonce zakázalo svým diplomatům veřejně používat výrazy jako "deeskalace", "klid zbraní" nebo "ukončení násilí".

Americký autor Spencer Ackerman o tom říká, že tohle je politika 11. září destilovaná do své podstaty: snaha učinit skandální prezentaci kontextu. Proč to dělá US nebo Izrael je nasnadě. To, co lze a nelze vyslovit, totiž formuluje co lze a nelze dělat. Proč na stejné vlně jedou lidé jako pan Wágner mi je záhadou.

Přitom to není žádná raketová věda. Buď jste proti násilí na civilistech nebo ne. Vybírat si podle toho, jaké národnosti jsou oběti, nelze. A jakkoliv jsou videa Hamásu děsivá, tak na palestinské straně jsou už také tisíce mrtvých civilistů včetně stovek dětí a lidí, kteří se provinili pouze tím, že následovali izraelský příkaz k evakuaci severní části. Izrael totiž bombarduje i města na jihu, která označil za bezpečná. Pozemní invaze, o které se nahlas mluví, přitom ještě ani nezačala. To je to, čeho se spousta lidí vyzývajících k ukončení násilí obává — nejen, že Hamás zabije všechna rukojmí, ale že i kampaň IDF skončí krvavou lázní.

Nikdo (aspoň mezi normálními lidmi) nezpochybňuje právo Izraele na odplatu. Ale jde o to, udělat to správným způsobem, který mimo jiné nebude hrát do karet jeho protivníkům. Ačkoliv izraelská okupace Gazy nijak neospravedlňuje konání Hamásu, tak pomáhá vysvětlit jeho přitažlivost mezi Palestinci. Hamás je živený jejich hněvem a zoufalstvím. Vystupňováním obojího jej akorát posílíte. Navíc reálně hrozí, že do konfliktu se zapojí Hizballáh a další Íránské proxy síly. Teherán nepochybně cítí, že izraelská invaze do Gazy by jim mohla pomoci dosáhnout jejich cíle vyhnat US z celého regionu.

Novinář Ezra Klein apeluje na Izrael, aby se poučili z lekce 11. září:

"Teroristé chtějí, abyste jednali v záchvatu zuřivosti a strachu. Jedinou protilátkou je otevřít se kritice a pochybnostem. Jinak zjistíte, že děláte přesně to, co chtěli. A můžete napáchat strašné škody [...] Škody, které by oni sami nikdy nemohli způsobit."

Američané to neudělali a tak si pošlapali svá vlastní práva a svobody, potřísnili ruce krví stovek tisíc nevinných lidí a rozmetali svoji důvěryhodnost a reputaci. Jakou cestou se vydá Izrael?

Jinak jelikož podle autora nejspíš patřím mezi "pobouřené kritiky izraelské armády", tak mu rád odpovím i na jeho otázku. Přiznání, že spojenecké vybombardování Drážďan, Pforzheimu nebo Wurzburgu byla zbytečná prasárna, není přepisování historie, ale konstatování faktu. Pokud vím, tak např. v případě Drážďan zmíněné "továrny zapojené do válečného úsilí" na předměstích ani nebyly terčem náletů. A jestli mi nevěří, tak ho možná přesvědčí co o tom v březnu 1945 napsal Churchill v telegramu náčelníkům generálního štábu:

"Zdá se mi, že nadešla chvíle, kdy by měla být zvážena otázka bombardování německých měst pouze za účelem zvyšování teroru, byť pod jinými záminkami. [...] ...cítím potřebu více se zaměřit na vojenské cíle jako je ropa a komunikace bezprostředně za frontou, spíše než na pouhé činy teroru a svévolného ničení, ať už jsou jakkoliv působivé."

A aby to nebylo málo, tak přidám i svůj vlastní, podobně demagogický dotaz: Vypadá to, že 100 % podporujete akce Izraele. Kolik mrtvých palestinských dětí bude potřeba, aby vaše podpora klesla alespoň o jedno procento?